sedoulek japonský, latinsky: Ophiopogon japonicus; čínsky: mai-tong; anglicky: dwarf lilyturf;
Sedoulek japonský je u nás známý jako akvarijní rostlina, ale pro TČM představují podlouhlé kořenové hlízky této rostliny významnou surovinu, používanou k posílení jin principu. Má neutrální, mírně sladkou chuť a používá se spolu se ženšenem do zimních posilujících polévek čínské kuchyně. Z kulinářského hlediska obsahuje kořenová hlíza sedoulku jen omezené množství škrobu a vyniká vysokým poměrem bílkovin ke škrobu.
Se zhruba existujícími 150 biomedicínskými vědeckými publikacemi se sedoulek japonský řadí mezi středně dobře prozkoumané léčivé rostliny. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 výslovně zakazuje prodejcům uvádět u potravin a doplňků stravy (kam adaptogeny patří) jakákoliv tzv. "zdravotní tvrzení", kromě těch, která schválí přímo Evropská Komise nebo Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Protože lékaři tuto rostlinu nemají v osnovách, zájemci o její účinky, jsou-li jaké, se musí obrátit na specializovaného botanika, farmaceuta, nebo znalého praktika TČM. Doporučujeme také hledat na internetu, začít můžete například tady.
Sedoulek japonský se užívá vařený, například jako součást silného ženšenového odvaru ke zdůraznění některých jeho vlastností. Hlízky se vaří buďto vcelku, nebo rozkrojené podélně na poloviny. Uvařený sedoulek je vhodné sníst (louhuje se velmi pomalu a je těžké poznat, jestli je už dostatečně vylouhovaný). Typická dávka je 1–5g (2–10 hlízek). Před přípravou je dobré nechat sedoulek nabobtnat. Část hlízek můžeme nakrájet na kolečka, část necháme vcelku aby zdobily výsledné jídlo svým typickým tvarem.