lékořice čínská, latinsky: Glycyrrhiza uralensis; čínsky: gan zao; anglicky: chinese liquorice;
Lékořice čínská je jednou z nejdůležitějších a nejčastěji užívaných rostlin TČM. Je také častou součástí významných bylinných směsí Tradiční čínské medicíny, jako jsou generální posilující lektvar, lektvar šesti vznešených, menší prorostlíkový lektvar, a mnohých dalších.
Nejdůležitější obsahovou látkou lékořice je glycirrhizin – saponin 50x sladší než sacharóza. Lékořice dále obsahuje specifické flavonoidy (liquiritin, glabrin..), jakož i nespecifické flavonoidy běžné v čeledi bobovitých, například genistein. Hlavní složkou lékořicové silice je lékořicově vonící anetol, který má navíc antibakteriální účinky. Informace o léčebném využití lékořice ze zákona (dle nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 1924/2006) nesmíme podat – prosím obraťte se na jiné informační zdroje, začít můžete např. tady.
Prakticky nejvíce využívanou částí lékořice je kořen, či spíše oddenek (glycyrrhizae radix et rhizoma). U lékořice čínské může tloušťka oddenku snadno dosáhnouot 30mm i více. Oproti jiným bylinám má lékořice tu výhodu, že její kvalitu lze posoudit ochutnáním – její hlavní obsahová látka (glycyrrhizin) má totiž intenzivně sladkou chuť. U lékořice silné vůně a chuti si tedy můžeme být jisti její účinností.
Lékořice je rostlina, která sice nepatří mezi jedovaté rostliny, ale není ani adaptogen. Při dlouhodobém užívání může mít lékořice vedlejší účinky kvůli její schopnosti zvýšit hladinu kortikoidních hormonů v těle. S užíváním lékořice je lepší se obrátit na lékaře znalého bylinářství nebo praktika TČM.
V arabském světě je lékořice součástí povzbuzujících energetických nápojů, které se používají k zahnání žízně během islámského půstnícho měsíce Ramadánu, což je opět dané jejím účinkem na kortikoidní hormony. Jejich trvalá konzumace je nevhodná. Naproti tomu u nás dostupné lékořicové bonbony a cukrovinky jsou vzhledem k nízkému obsahu lékořice zcela bezproblémové.